Veškeré tvorstvo na zemi má své biologické hodiny, a tedy svůj přirozený biorytmus. K němu patří denní, nebo noční způsob života, kterému je organismus přizpůsoben. Člověk patří do kategorie denního života.
Práce v noci? Velký zásah do života
Zhruba před 200 lety se v naší společnosti zavedla noční pracovní směna. Ta pro lidský organismus znamená poměrně velký zásah do života a již po poměrně krátké době se začne promítat do života. Jako první zasáhne imunitní systém, člověk, snáze podléhá různým onemocněním. Posléze začne strádat hormonální systém. Díky tomu můžeme tloustnout, nastávají problémy s trávením, u žen často dochází k nepravidelné menstruaci.
Jak se vytváří serotonin a co způsobuje spánkový deficit
Při běžném denním režimu se v organismu při spánku vytváří hormon serotonin a endorfiny (hormony radosti, štěstí, dobré nálady, které také tlumí bolest). Je-li spánkový režim narušen nočním bděním, je člověk mnohem náchylnější k různým psychickým poruchám, protože všechny orgány v těle, včetně mozku mají svůj přirozený rytmus přizpůsobený dennímu životu.
Noční bdění – metody inkvizice
Tuto skutečnost znali již členové jezuitského řádu, kteří se aktivně účastnili inkvizičních procesů. Obviněné nemučili fyzicky, jenom je jednoduše nenechali spát. To se ale ukázalo jako nejhorší způsob mučení. Už třetí, nejdéle čtvrtý den se podezřelí doznávali k čemukoliv.
Výjimku tvořili pouze Templáři. Naučili se některé techniky, které pomocí spánku pomáhají čerpat jasnovidné informace, a další formy odpočinku. Dvacet minut spánku mezi výslechy jim stačily k načerpání nových sil.
Schopnost regenerace
Člověk je ve skutečnosti schopen nečekané regenerace. Pokud tedy neponocujete trvale, ale jen občas, tělo se tomu bez velkých problémů přizpůsobí. Podmínkou je dobře se vyspat po zátěži přes den za předpokladu, že je člověk zdravý a v dobré kondici. Nicméně se pro tělo nejedná o přirozenou činnost.
Rada na závěr
Na závěr zmíníme radu lidem, kteří nemohou usnout nebo se budí v noci kvůli okolním zvukům. Buddhisté své mnichy učí spát, když je kolem rámus – zpěv, křik, bubny… Je nutné se do všech okolních zvuků zaposlouchat, vžít se do nich tak, aby z nich měl člověk radost, aby se pro něho staly jakousi ukolébavkou a pak mu pomohou usnout.
Čerpáno z článku Biologické hodiny Borise Tichanovského
